Bude to boj, ale neboj
A pak se to stalo.
Jako hrot šípu bodla do tvý duše,
jak černá můra otrávená střela z kuše.
Život je čokl, vrčí a skučí,
bude to boj o tvoji duši.
Supi proti mršině, Kmotr proti Rodině,
boj nože na nože, neboj.
Bude to boj, bude to boj, bude to boj, ale neboj!
A pak se to stalo.
Jako když vyhoří všechno tvý palivo,
zabít je málo, ale možná by to stačilo.
Život je čokl, vrčí a skučí,
bude to boj o holou kůži.
Oheň proti železu, samet proti řetězu,
boj nože na nože, neboj.
Jako šíp do duše, jako cejch do kůže,
bude to na nože, bude to o fous.
Supi proti mršině, Kmotr proti Rodině,
Joe proti většině, neboj.
Tu kytaru jsem spálil kvůli tobě
Tu kytaru jsem spálil kvůli tobě,
to proto, že jsi na ni hrál ten škvár.
A nezbylo než očistit ji ohněm,
tys ji pošpinil a poplival.
Tu kytaru jsem spálil kvůli tobě,
za nás všechny hořela a trpěla.
A změnila se v ohnivý meč, který trestá,
jako bůh mé pomsty vstala z popela.
Tu kytaru jsem spálil kvůli tobě.
A zachránil jsem jen dvě žhavý struny z ohně.
Jen ten, kdo zahrát umí na poslední dvě struny,
rezavý dvě struny, je vyvolený. A svatý.
Tu kytaru jsem spálil kvůli tobě,
A zachránil jsem dvě struny z ohně.
A položím je přes sebe do tvaru kříže
a spolu budem světlu blíže.
Tu kytaru jsem spálil kvůli tobě,
to proto, že jsi na ni hrál ten škvár.
A nezbylo než očistit ji ohněm,
ty se jen modli, abych tě nepotkal.
Tu kytaru jsem spálil kvůli tobě,
vzala všechny hříchy světa na sebe.
A metalovým akordem, co prošel ohněm,
přináší věčnou spásu pro tebe.
Kříž a kamení
Ty hledáš průser? To jsi tu správně,
vezmem to za tebe, abys ty nemusel.
Poslední výstřel, dám ti znamení.
Kříž a kamení.
Zraněný zvíře zalezlý v díře,
ještě umí seknout hluboko do krve.
Visí to ve vzduchu, dám ti znamení.
Kříž a kamení.
Devětkrát musí zařvat kočka
a tobě stačí jenom jednou a poprvé.
Jsme Pompeje, Vesuv si počká,
ještě umíš seknout do krve.
Dám ti znamení.
Kříž a kamení.
Jediná ze sta, křížová cesta,
vezmem to za tebe, abys ty nemusel,
když mě chceš zabít, musíš nejdřív nabít.
Dám ti znamení.
Všichni jsou mrtví, Dejve, kdo z vás to má?
A kde je ňákej vděk? A kde je pokora?
Na prahu spasení dám ti znamení.
Kříž a kamení.
Rád by si trpěl a není za koho,
v hodinu zrady naší na prahu spasení.
Proč jsi mě opustil, dám ti znamení.
Kříž a kamení.
Prachy
Prachy, milej zlatej,
jsou pravá víra, Otec a Syn a Duch svatej.
Prachy s náma a zlý pryč,
do mý brány vesele si hopsá další míč.
Štěstí nekoupíš, tak ať, ale když máš money,
yes!, je to podobný, je to to samý.
Prachy jsou svatý,
jak máš dost vaty, všecko je v topu, všecko je zlatý.
Prachy prej smrdí… pchá! – jako prase,
jasně, vole, jen ať si hezky smrdí dál v mý kase.
Bankéř zpívá boží píseň,
prachy jsou šťáva do mý káry, co má žízeň. Věčnou žízeň.
Prachy jsou fet,
černá mamba, na který sviští celej svět.
Prachy, dar z nebe,
když je nechceš, prachy chtějí tebe.
Nemáš love, nejsi nic,
já jich mám plnej sejf, ale chci víc… chci víc… mega víc…
Hry s ohněm
Jen si klidně dělej vlny,
můj level jsou tsunami,
každej ostrej frajer má svý svatý poslání,
každej sekáč si rád hraje s ohněm.
Jen si klidně tanči valčík,
já tančím jak šílenec,
jako tarantulí pokousaná Panna Marie
tančím v rytmu epilepsie.
Tak co? Kdo je kdo? Chceme vědět, kdo je kdo!
Jen si klidně stavěj archu,
já postavím Titanic,
pak to vemu fofrem ke dnu hnedka po něm,
každej sekáč si rád hraje s ohněm.
Každej vůl si zaslouží svůj fejm,
každá liturgie svůj flejm,
každá svatá věc má svýho satana,
to nejhorší je teprv před náma.
Tak co? Kdo je kdo? Chceme vědět, kdo je kdo!
Dělej vlny. Dělej vlny. Dělej vlny.
Ty si plníš svoje sny,
já si plním noční můry,
to ti Véna písk, že mám svůj svatej úkol shůry,
Ať maj policejní kamery co natáčet.
Jen si klidně dělej vlny,
můj level jsou tsunami,
každej ostrej frajer má svý svatý poslání,
každej sekáč si rád hraje s ohněm.
Problém XXL
Štěstí? Co je to štěstí?
Když můžeš hrozit do mraků pěstí
a vzpomínat na starý dobrý časy,
na frajery, se kterými byla psina,
od Hitlera po Stalina.
Na zlatý padesátý a procesy,
na tu legraci a recesi.
To se ještě hezky žilo,
než nám to vzali, než se to pokazilo.
Tenkrát svět byl ještě v pořádku,
zato dneska by se z něho jeden poblil.
Jenže svět nikdy v pořádku nebyl,
svět nikdy v pořádku nebyl.
Svět bude vždy jinej, než jsi chtěl,
svět bude vždy jinej, než jsi chtěl,
to je ten problém XXL. XXL.
Buď opatrnej a nech si pro sebe,
co bys jako chtěl, co by sis přál,
protože pak se celej vesmír spojí,
vesmír se postará, abys to podělal.
Abys to domrvil. Jako Černobyl.
Aby to bouchlo. Prásk! Jako Fukušima.
A taky Nagasaki-Hirošima.
A stejně tenkrát bylo líp, tak nějak prima.
Tenkrát svět byl ještě v pořádku,
zato dneska by se z něho jeden poblil.
Jenže svět nikdy v pořádku nebyl,
svět nikdy v pořádku nebyl.
Svět nikdy v pořádku nebyl,
bude vždy jinej, než bys chtěl
Když hrozíš do mraků pěstí,
tak vypadá štěstí.
Ironie
Psi mají hlad, musíš je obstarat,
smečka chce žrát, trhat a štvát.
A až ji vzteklou pustíš do noci,
nesmíš se bát, běž spát.
Toto je mý tělo, leží nahý v bahně,
kámoši jsou mrtví, nebo na dně.
Od života dostaneš všechno, co chceš.
Jakože ironie, chápeš.
Pověz ke komu se modlíš, kam jdeš
a já ti povím za co stojíš, kdo seš.
Apokalypsa už byla, co chceš?
Co je silnější než pravda? Lež!
Chromí chodí, slepí vidí,
světa se bát nesmíš, on se musí bát tebe.
Čau lidi! Čau lidi!
Mám těch sraček plnou nádrž, tak sedej.
Vzteku v krvi sto promile,
natankoval sis plnou.
Na tolik zla dojedeš až do cíle
cestou rychlou, pohodlnou.
Toto je mý město, leží nahý v bahně,
kámoši jsou mrtví, nebo na dně.
Od života dostaneš všechno, co chceš.
Jakože ironie, chápeš.
Psi mají hlad, musíš je obstarat,
smečka chce žrát, trhat a štvát.
A až ji vzteklou pustíš do noci,
není ti pomoci.
Toto je mý tělo, kalich mojí krve,
z něho pije jedovatá zmije.
Ještě umím dělat ze života peklo druhým,
to je ironie.
Jako jakobíni
Mělo to být fajn, jenže se to zvrtlo, se to podělalo,
tak jako omylem, tak jako ono se to a to samo.
A nikdy nikdo nic nemyslí špatně, lidi nejsou zlí,
tak jako jakobíni všichni vždycky chtějí nebe na zemi.
Na otázky odpovídej celou větou,
celou vendettou, než tě ukřižujou.
Lidi jenom neví, co dělaj, nejsou zlí,
to se prostě ví, to se tak nějak prostě ví.
Tak jako jakobíni, než se to zvrtlo,
jako jakobíni myslí všichni všecko vždycky dobře.
Tak jako Nero, když zapaloval Řím, nevěřím,
i když hořím, že by to mohlo takhle rychle hořet.
Tak my už půjdem a po nás plameny,
se to zvrtlo, měl to být zlatej věk, nebe na zemi.
Tak jak ho hledal dobrák Marx a husiti a jiní
a Che Guevara a Jim Jones… a taky jakobíni.
Lidi nejsou zlí, jen hledají svoje místo
tak jako ty hledáš, kde nechal tesař díru, jsi Monte Christo.
Cukr a bitch
Starej svět končí, andělé zdrhli, všichni jsou pryč
a teď to tu žije, párty freestyle Cukr a Bitch.
Bitch jako děvka, pod kterou skučíš, vostrá a krutá,
cukr došel, už není, zbyl jenom ten, co se šňupá.
Freestyle, freestyle, sugar-free freestyle,
cukr je pryč, zůstal jen bič.
Freestyle, freestyle, sugar-free freestyle,
To bolí, křič, žádnej cukr, jen bitch.
Starej svět končí, kdo je ti drahej, kdo je ti levnej?
Kdo si tě vymazal z přátel, kdo tě proklel, kdo je ti ukradenej.
Ne všechno, Vergilie, půjde hladce dál, jak by sis přál,
kdo ti všechno dal, aby si s tebou hrál, a pak ti všechno vzal?
Starej svět končí, novej tě nechce, co bylo, je pryč,
na cukr zapomeň, už došel, je tu jen sugar-free bitch.
Bitch jako děvka ve stopách Krista, krvavá jízda,
nikomu nevěř, a nejmíň sobě, hasta la vista, hasta la vista.
Diktuj
Piš si to: vezmi dvě míle strachu,
pak přidej tunu střelnýho prachu.
Mám recept na bezva mejdan, kotě,
mý bejby nebude sedět v koutě.
Diktuj tempo, škrtni sirkou
a pak na skok vypadnem na onen svět.
Neboj, zařídíme tam pár nutnejch věcí
a za moment jsme zpět. Si piš, jsme zpět.
Mám recept na bezva mejdan, kotě,
jdi do toho krutě, diktuj, diktuj, kotě,
trefuj orla v letu, jdi do toho v letu.
Mý bejby nebude sedět v koutě,
jdi do toho krutě – sejmi mě v letu
dávkou z kulometu, v letu z kulometu.
Mám recept na bezva mejdan, zlato,
Diktuj tempo, ať to stojí za to.
Piš si: přines do Snídaně s Novou
časovanou bombu, atomovou.
Aby šašek získal přízeň davu,
cha chá, prožene si kulkou hlavu.
Nejsou love, není láska,
není love song, není kde a ani s kým,
A když už musíš shořet,
ať po tobě zbude aspoň hustej dým. Si piš, hustej dým.
Diktuj, diktuj, krutě, diktuj, kotě,
slabý storky, ty mě neba, těch jsou všude kolem tisíce.
Diktuj, diktuj, krutě, diktuj, bejby,
diktuj, diktuj, my teď spolu překonáme všechny hranice.
Velcí kluci chtějí hustý velký hračky,
velký zvíře, velká tlama, velký sračky.
Skvrny na Slunci
Na Slunci jsou skvrny,
to bude tím,
že chce život láskou oslavit,
jenže nemá s kým.
Pálí z nebe do tebe,
má s tebou svý úmysly,
zkažený a nečistý,
ale s tím už se dá žít.
Najde si tě třeba
v chladném temnu hrobky,
na samém konci světa,
v kráteru sopky.
Pálí z nebe do tebe,
má s tebou svý úmysly,
zkažený a nečistý,
ale s tím už se dá žít.
Mezi světlem a tmou, tebou a mnou…
najde si tě v chladném temnu hrobky,
v kráteru sopky.
I kdybys byl ztracenej
někde v šeru buše,
v potopeném vraku na dně moře,
v bludišti své duše.
Pálí z nebe do tebe,
má s tebou svý úmysly,
zkažený a nečistý,
ale s tím už se dá žít.
V oku hurikánu
K večeru zlé na nás volají hlasy,
vítr je příznivý, ale ne pro tebe.
V oku hurikánu budeme si blíž,
u sudu s prachem si s pochodní zdřímneme.
Kam, ubožátko, kam hlavu složíš?
Když nocí se ženou vražedné basy.